|
Abstrakt
| Ruralita je sociálně konstruovaná, a to, co si o venkově představujeme, je do značné míry kontrastní s tím, co je součástí každodenních interakcí ve venkovském prostoru. Jednou ze základních představ, kterou si o venkově utváříme ve srovnání s životem ve městě, je venkov jako prostor bezpečí a harmonie, venkov protkaný přátelskými osobními vztahy. V článku ale ukazuji, že venkov je ambivalentní. Jedním ze zdrojů této ambivalence, dvojznačného jednání vesničanů, přátelského i nepřátelského zároveň, je reakce na odlišnost. Odlišnost, která je konstruovaná na základě různých atributů. V kvalitativní studii českého venkovského prostoru dokládám, že ruralita je sociálně konstruovaná, a to, co si o venkově představujeme, je do značné míry kontrastní s tím, co je součástí každodenních interakcí ve venkovském prostoru. Venkov je chápán jako prostor bezpečí a harmonie, ve kterém je život bezpečnější ve srovnání s životem ve městě, a můžeme ho vnímat také jako místo vhodnější pro výchovu našich dětí. Tato představa je součástí rurální idyly. Představy o venkově se ale odlišují od každodenních interakcí ve venkovského prostoru. Zároveň samotné jednání utvářející ruralitu může mít ambivalentní charakter. Venkov je v interakcích jeho obyvatel utvářen a udržován dominantně jako přátelský, protkaný osobními vztahy. Někteří aktéři ho ale zakouší jako nepřátelský, například proto, že se nějakým způsobem odlišují a narušují homogenitu venkovského prostoru. Právě reakce na odlišnost je jedním ze zdrojů této ambivalence. Odlišnost, která je spojována s různými atributy, tak jak o nich píše Erving Goffman, je zdrojem stigmatizace a může představovat určitou míru pocitu bezpečí a nebezpečí na obou stranách.. |
Plný text