|
Hlavní záhlaví
|  Villon, François, asi 1429-asi 1463 |
|
Název
| Závěť / François Villon ; [přeložil Otokar Fischer] |
|
Vydání
| V MKP 1. vyd |
|
Nakl. údaje
| Praha : Městská knihovna v Praze, 2013 |
|
Popis (rozsah)
| 49 s |
|
Ext.odkaz
|
 Vypůjčit e-knihu
|
|
|
|
|
EXEMPLÁŘE
| Všechny jednotky |
|
Edice
| E-knihovna |
|
Varianta názvu
| Testament. Česky |
|
Další původce
| Fischer, Otokar, 1883-1938 |
|
Obsahuje
| Závěť -- Balada o dámách někdejší doby -- Nářek někdejší sličné zbrojmistrové -- Balada sličné zbrojmistrové nevěstkám -- Dvojbalada o bláznovství v lásce -- Modlitba k Panně Marii, složená pro Villonovu matku -- Rondeau -- Balada a modlitba -- Balada o jazycích klevetníků -- Balada-protest -- Balada o zobáčku Pařížanek -- Balada o tlusté Margot -- Balada mravoučná -- Balada kajícná -- Balada závěrečná |
|
Anotace
| Klíčová básnická sbírka nejvýznamnějšího básníka francouzského středověku. V nejznámější Villonově sbírce se definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín "villonovská balada", dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým "výlevům", někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Forma, žánr
| * francouzská poezie * elektronické knihy |
|
Skupina Konspektu
| 821.133.1-1 - Francouzská poezie, francouzsky psaná |
|
MDT
| 821.133.1-1 |
|
|
|
|
|
|
|
Systém. číslo
| 000743919 |
|
|
